Naši kulinářskou pouť jsme začali v Bejrútu, hlavním městě Libanonu. Bejrút je město poměrně nepopsatelné. Je to větší město než Praha, má víc než 2 miliony obyvatel a je to taková mozaika všeho. Najdete tu jak staré tradiční budovy, mešity, kostely, tak i mrakodrapy a obchody plné luxusních značek. Bejrútu se kdysi říkalo Paříž Blízkého východu, a i když válka tuhle nálepku dost poškodila, stále zde uvidíte snahu být za každou cenu trendy. To poznáte nejenom na luxusních obchodech, ale také na stylovém oblečení, v množství mezinárodních restaurací, otevřeností vůči turistům, náboženství a taky rušným nočním životem, kterým je Bejrút proslulý.
Když ale zabloudíte z centra, poznáte typické město orientu. Křivolaké uličky, trochu neuspořádané, všude visí dráty od elektrického vedení. Prašné chaotické město, ve kterém si člověk může dělat, co chce a málokoho to překvapí. Typickým příkladem jsou libanonští řidiči. Doprava nebo doleva, červená nebo zelená, to tady nehraje žádnou roli. Dálniční pruhy tu nikdo nerespektuje a pokud už narazíte na semafor, rozhodně nečekejte nějaké stavění chodcům. Adrenalinové přebíhání několikaproudové silnice je tu národní sport, který tu bezestrachu provozují i rodiny s dětmi. Zajímavé je, že to vždycky všichni přežijí – lidi i řidiči jsou tu vycvičení na všechno.
Jaké gastronomické zážitky tu můžete očekávat?
„Teprve v Libanonu poznáš, jak doopravdy chutná arabská kuchyně“, říkali mi. Já nevěřila a pak si lámala hlavu, proč jídla, které už dlouho znám a připravuju, chutnají úplně jinak. Hummus je tak neuvěřitelně krémový, že každé sousto chutná jako nebe na zemi. Tabbouleh neobsahuje ani zrnko kuskusu, ale zato hromadu petržele, máty a citronové šťávy. Moutabal (lilková pomazánka Baba Ghanoush) zas překvapí svou svěží citronovou chutí. Je to hlavně v ingrediencích. Lidé vaří z toho, co jim doma vyroste nebo koupí čerstvé na trhu. Používají domácí směsi koření, sami nakládají olivy, vyrábí pastu tahiny a růžovou vodu. Základem každého jídla je olivový olej. Ten tu dávají opravdu do všeho a ve velkém.
Abyste nasáli tu pravou atmosféru libanonského stolování, hledejte restauraci, kterou navštěvují převážně místní. Tu poznáte podle toho, že si v ní vlastně nemáte kam sednout. Pondělí nebo pátek, dobrá libanonská restaurace je vždycky plná. Samotné stolování je pastvou pro oči. Začíná se předkrmem, kdy se doprostřed stolu položí obrovské množství malých mističek s různým jídlem. Tradičně se nepoužívá vidlička a nůž, postačí pita chleba. Ten se stočí do kornoutku tak, aby se s ním dalo jídlo nabírat. Lidé si povídají, jí, pijí, tančí a pak zase jí. Jídlo je důležitou součástí jejich zábavy.
Předkrmům se říká mezze, dělí se na studené a teplé a jenom těch studených mají 63 druhů. Mezi ty nejoblíbenější patří Hummus, lilkový nebo řepový Moutabal, nakládané cukety a lilky, vinné listy nebo třeba Labneh, což je speciálně vyrobený tvaroh s česnekem. Z teplých pak smažené taštičky Fatayer plněné špenátem nebo sýrové závitky Raqaqat.
Zatímco mezze jsou rájem pro vegetariány i vegany, u hlavních jídel je to samé maso. Grilované špízy nebo kousky masa na grilu jsou vždy doplněné pečenými bramborami, zeleninou nebo salátem. Ikonou libanonské kuchyně je salát Tabbouleh a ten nejsvěžejší salát na světě – Fattoush. Jídlo se tu prokládá arakem. Prý kvůli neutralizaci chutí, ale myslím, že Libanonci neutralizují úplně stejně, jako když my dezinfikujeme slivovicí.
Máte pocit, že už nemůžete? Tak povolte opasky, ještě to nekončí. Po hlavním jídle samozřejmě následuje dezert. V restauraci se servíruje obrovský talíř čerstvého ovoce a nakyslý sýr Qashta, který pokapete trochou sladkého medu. Pokud vám to není dost, zkuste libanonské zákusky, které jsou proslulé po celém světě. Proč? Jsou zkrátka opravdu dobré. A taky nesmírně kalorické. Základ tvoří tenké těsto, které se naplní ořechy a pak se smaží nebo peče. Aby těch kalorií nebylo málo, polijí se cukrovým sirupem a rozpuštěným máslem.
Streetfood
Jíst jenom v restauracích je poměrně drahá sranda. Naštěstí hladem neumřete ani s levným jídlem z ulice. Klasickým jídlem na snídani je Fatteh, což je směs teplé cizrny zalitá jogurtem, posypaná opraženými kousky pita chleba a piniovými oříšky. Ta vás bohatě nasytí až do pozdního odpoledne, pak je čas popadnout nějaký sendvič. Masožravci zvolí Shawarmu – sendvič naplněný směsí kebabu, salátem a česnekovou omáčkou, vegetariáni ocení Falafel. Ten se připravuje tak, že na čerstvý pita chleba se naskládají smažené kuličky Falafelu, ty se lehce rozmáčknou, přidají se rajčata, petrželka, nakládaná okurka a tuřín, zalije se to tahini dipem a zabalí do jednoho obrovského sendviče. Tenhle nášup stojí pouhých 16 korun a je tak dobrý, že se na něj pořád stojí fronty.
Asi je vám jasný, že se to tu bez nějakého toho kila navíc neobejde. Bejrúťané běhají, cvičí, potí krev a kalorie. Nebo to aspoň předstírají. Mají tu také tělocvičny a fitka, což je další snaha být moderní. Sportování totiž pro arabský svět není ani trochu typické. Podobný přístup tu najdete i k alternativním způsobům stravování. Ve větších obchodech není nic těžkého najít produkty zdravé stravy, veganské dobrůtky, glutenfree verze a dokonce i superpotraviny. Když už jsme u nakupování, díky příznivému klimatu tu všechno roste po celý rok, takže ovoce a zeleniny tu je opravdu hojně. A to i takové druhy, které byste na Blízkém východě ani trochu nečekali – třeba třešně, jahody, angrešt, moruše, mango a avokáda.
Tradiční arabský trh ale v Bejrútu nehledejte. Hlavní město rozhodně není zrcadlem celého Libanonu. Pro poznání toho tradičního musíte trochu dál. Třeba na sever do Tripoli, kde kromě trhů můžete vyzkoušet i speciality z ryb. Do hor, kde v si zimě zalyžujete a v létě užijete krásný výhled. Do cedrových lesů, vinic na ochutnávku skvělých libanonských vín, na válení k moři nebo na poznávání památek a neuvěřitelných míst, které naši planetu zkrášlují už několik tisíc let.
Libanon má obrovský potenciál stát se zajímavou turistickou destinací, protože má všechno. Moře, hory, památky a výtečnou kuchyni, jejíž poznávání vážně stojí za to. A pardon, jestli jsem vám způsobila lehké kručení v žaludku. Slibuji, že zapracuji na tom, abyste si co nejdřív mohli něco libanonského připravit. Ať ty dobroty taky ochutnáte!
Mějte krásný den,
T.
